Zvuky sibiřské tajgy v Divadle U Hasičů

Kultura - 5. 9. 2007 - V letošním roce znovu zavítá do České republiky legenda sibiřského hrdelního zpěvu – tuvinský soubor Huun-Huur-Tu. Jejich svébytný hudební projev, oživující zvuky sibiřské tajgy a magické šamanské rituály, se rozezní v Divadle U Hasičů.

Huun-Huur-Tu 2 – Zdroj: www.huunhuurtu.com

Autonomní republika Tuva se rozkládá ve Střední Asii na jihu Sibiře při hranicích s Mongolskem. Nedaleko jejího hlavního města Kyzyl je vyznačen geografický střed Asie. Tři čtvrtiny z jejích asi 305 000 obyvatel tvoří turkičtí Tuvinci, zbytek Rusové, kteří se sem dostali především po roce 1944, kdy se Tuva stala součástí Sovětského svazu. Dosud zde převládá zemědělství (chov sobů, jaků a velbloudů), často ve formě kočovného pastevectví. Obyvatelé vyznávají tibetský buddhismus či sibiřský šamanismus, podobně jako v sousední, sociokulturně spřízněné Altaji či Mongolsku.

S Altají a Mongolskem pojí Tuvu také její nejvýraznější kulturní fenomén, jímž je hrdelní zpěv, v odborné terminologii nazývaný zpěv harmonický nebo alikvotní. Jedná se o velmi starou vokální techniku, která pomocí práce s dechovým aparátem, modifikací resonančního prostoru a pohybů jazyka dosahuje vědomého zesílení tzv. alikvotních tónů. Výsledkem je zvláštní dvojhlasý zpěv, kdy zároveň se základním tónem zní o interval vyšší, alikvotní tón. V některých případech dokáže zpěvák rozeznít tóny tři i čtyři.

Zatímco v Tibetu tvoří alikvotní zpěv hlavně zvukový doprovod buddhistických meditací, v pastevecké Tuvě je propojen s přírodním živlem – je založen na mimezi, nápodobě zvuků sibiřské tajgy, větru, vody, zpěvu ptáků či dusotu pádícího koňského stáda. Podle významného etnomuzikologa Theodora Levina se tradiční hudebníci pomocí imitace nebo estetické reprezentace zvuků přírody snaží sami sebe usouvztažnit s bytostmi a silami které se jich nejvíce dotýkají: s domácími zvířaty, okolními horami a pastvinami či s živelnou silou větru, vody a světla.

Tuvinci rozlišují tři základní formy alikvotního zpěvu, jejichž vzájemnými kombinacemi vzniká nepřeberná a pestrá paleta mimetických zvuků. Sygyt je vysoká a pronikavá alikvotní nápodoba pískání, která připomíná zvuk lehkého letního vánku či zpěv ptáků. V nízkých spodních tónech techniky Kargyraa se ozývá kvílení zimního větru nebo nářek velbloudí samice, která ztratila své mládě. Technika Choomej v tónech střední výšky imituje zvuk větru vířícího mezi kameny.

Alikvotní zpěv je tradičně provozován a capella. Čtyřčlenný soubor Huun-Huur-Tu (Kaigal-ool Chovalyg; Andrej Monguš, Sajan Bapa a Alexej Saryglar) byl jeden z prvních, kdo začal tuto formu zpěvu doprovázet hrou na starobylé folklórní akustické nástroje jako je dvoustrunný igil, čtyřstrunné byzaanchi nebo šamanské bubny.

Pro ty, kdo se chtějí nechat unést šamanskými zvuky sibiřské tajgy a zaslechnout kvílení větru v tuvinské krajině, zahraje soubor Huun-Huur-Tu dne 14. září od 19.30 v pražském Divadle U Hasičů.

Podrobnější informace:

Webové stránky souboru Huun-Huur-Tu

Jiří Moravčík: Huun-Huur-Tu: Šamanské nanebevzetí za dunění techna

Theodore Levin: The Hundred Thousand Fools of God: Musical Travels in Central Asia

Kateřina Sýkorová (Katka.Sruskodnes.cz)

Vytisknout článek