ISSN 1802-4211 - Činnost serveru byla ukončena 3. 9. 2008, server již není aktualizován.
23. 9. 2021 | 23:19:09
Politika
Kultura
Zprávy
Knižní novinky
Speciály
RuskoDnes.cz
Vyhledávání v článcích

Speciál: Americko-ruské vztahy: výzvy pro novou administrativu
V. Putin a G. Bush (Moskva, 20006) - Zdroj: www.kremlin.ru
Rok 1807 bývá považován za začátek diplomatických vztahů mezi oběma zeměmi.(i) Je to rok, kdy bylo Rusku nabídnuto, aby vyslalo svého ministra jako zástupce země do Spojených států. O dva roky později bylo zastoupení obou zemí reciproční a prvním... více >>
 Běloruský prezident A. Lukašenka - Zdroj: Wikipedia

Problematický vývoj rusko-běloruských vztahů

Politika - 10. 9. 2007 - Vzájemná závislost politických zájmů vládních kruhů obou zemí a kulturní blízkosti dvou národů vyústila v těsné politické, ekonomické a bezpečnostní vztahy mezi Běloruskem a Ruskem. Od získání nezávislosti Bělorusko ve skutečnosti nikdy nezpřetrhalo svá pouta s Ruskem, existující již od sovětských časů.

Oblasti konfliktu

Od poloviny 90. let probíhaly integrační procesy, které vedly k podepsání dohody o Státní unii Ruska a Běloruska v roce 1999. V druhé půli roku 2006 se však bělorusko-ruské vztahy začaly postupně zhoršovat. Navzdory zjevným úspěchům ve vojensko-politických a ekonomických sférách, včetně růstu obchodu, který v roce 2006 dosáhl 20 miliard dolarů, existují tři konfliktní oblasti:

1. finalizace Ústavního aktu a harmonogram jeho implementace,

2. přijetí jednotné měny v obou zemích,

3. zvýšení ceny ruské energie od ledna 2007 (Alexandrov 2007).

V uvedeném článku se budu zabývat třetím, zřejmě nejdůležitějším aspektem rusko-běloruských vztahů. Pro vzájemné kontakty je charakteristická dominantní pozice Ruska. Minsk je závislý na podpoře Moskvy v mnoha oblastech, které vyúsťují ve významné omezení běloruské státní suverenity ve prospěch Ruska. Nicméně i přes takto úzké vazby existují mezi oběma zeměmi konflikty zájmů, což vyvolává vážné napětí. Povaha ekonomických vztahů se významně změnila na počátku roku 2007. Rusko podstatně snížilo podporu poskytovanou běloruské ekonomice poté, co navýšilo cenu za dodávky zemního plynu do Běloruska a omezilo některé preferenční podmínky v obchodu s ropou a jinými produkty. Tyto změny mohou znamenat počátek nové éry ve vztazích mezi Běloruskem a Ruskem, která bude charakterizována pragmatičtějšími ekonomickými kontakty.

Závislost Běloruska na Rusku je nejpatrnější v oblasti obrany a bezpečnosti. Těsnou spolupráci zdůraznila vojenská cvičení, přičemž poslední rozsáhlé společné cvičení s účastí téměř 10 tisíc vojáků se odehrálo v červnu a červenci 2006 v Bělorusku. Spolupráce tajných služeb obou zemí je rovněž velmi rozsáhlá. Běloruský bezpečnostní sektor je zcela závislý na ruské materiální a technické podpoře. Kromě vojenské spolupráce operují v Bělorusku dvě ruské vojenské základny (ve Vilejce a Gancevičích nedaleko města Baranoviči). Taktéž zbrojní průmysl obou zemí úzce spolupracuje. Běloruské podniky často jednají jako subkontraktoři pro ruský zbrojní průmysl a Bělorusko nezřídka jedná jako agent v ruských obchodech se zbraněmi. S ohledem na skutečnost, že mezi Ruskem a Běloruskem neexistují žádné hraniční kontroly (společná hranice nebyla delimitována), běloruské severozápadní hranice jsou vlastně vnějšími hranicemi Ruské federace. Obě země těsně spolupracují na potlačování rizik plynoucích z této situace (anglicky tzv. soft security threats), např. vytvořením společné databáze osob nežádoucích na území Státní unie. Vysoký stupeň běloruské závislosti na Rusku na poli bezpečnosti dává argumentační podklad pro prohlášení, že běloruský bezpečnostní sektor je de facto součástí ruského obranného komplexu a bezpečnostní oblasti.

Za zmínku stojí i závislost Běloruska na Moskvě v politické sféře. Rusko je ve skutečnosti jediná významná země podporující Lukašenkův režim a legitimizuje jeho působení na mezinárodní scéně. Rusko uznává běloruský režim za legální a jedná jako advokát Minsku na mezinárodních fórech, např. v OSN, OBSE a Radě Evropy. Ruská politická podpora má velký dopad na Lukašenkovu pozici v domácí politice. Díky tomu běloruský prezident vyhrál všechny volby a přežil všechny vážné politické krize v 90. letech (obzvláště v roce 1996). Rusko nepodporuje se stejnou intenzitou žádnou jinou politickou sílu v Bělorusku.

Nicméně integrační procesy byly ve skutečnosti po roce 1999 vzhledem k rozdílům v politicko-ekonomických zájmech běloruské vlády a Kremlu odloženy. Roztržky se čas od času změnily v konflikt, např. v únoru 2004, kdy Rusko přerušilo dodávky zemního plynu. Po běloruských prezidentských volbách v roce 2006 Rusko zintenzivnilo tlak na Minsk, aby splnil své dosud nesplněné závazky. Demonstrovaný odpor Minsku způsobil významné napětí a nejvážnější krizi v bilaterálních vztazích, kvůli níž Rusko v lednu 2007 přerušilo dodávky ropy ropovodem Družba. Spor mezi Ruskem a Běloruskem v zásadě zahrnuje podstatná ekonomická témata, obzvláště ta, která se týkají energetického sektoru. Rusko chce v první řadě převzít podíl Beltranshazu, běloruského plynárenského monopolu a vlastníka distribuce a tranzitních sítí. Kromě toho jsou ruské společnosti rovněž zainteresovány v převzetí kontroly ropných podniků, zejména běloruských rafinerií v Mozyru a Polocku. To umožní dosáhnout širších cílů ruské politiky vůči Bělorusku, jmenovitě převzetí kontroly nad strategickými a nejziskovějšími sektory běloruské ekonomiky. Pokud Lukašenka ztratí kontrolu nad běloruským energetickým sektorem, významně oslabí ekonomické základy své autority, což může následně vyústit ve ztrátu autority politické. Proto se běloruský prezident zarputile snaží udržet si nad běloruskými energetickými společnostmi plnou kontrolu. V pokusu realizovat své zájmy se Rusko uchyluje k ekonomickému nátlaku a snaží se otřást ekonomickými pilíři běloruského režimu. Vyhrožování zvýšením cen plynu z 46,68 dolaru na 200 dolarů za 1000 m3 v případě, že Bělorusko odmítne prodat 50% kapitálový podíl v Belatranshazu, splnilo svůj účel. Redukce dodávek zemního plynu do běloruských rafinérií v posledním čtvrtletí 2006 byla další metodou nátlaku. Ruská vláda navíc nastolila další témata, jako např. vrácení části peněz, které Minsk získal na daních z ruských ropných produktů reexportovaných Běloruskem, odstranění bariér pro přístup ruských společností na běloruský trh a implementace již podepsané dohody o zavedení ruského rublu jako běloruské měny.

Ropa a plyn

Tyto konfliktní zájmy a houževnatý přístup obou stran vedly ke krizi v rusko-běloruských vztazích na přelomu let 2006–2007. Následkem krize bylo, že Rusko na tři dny přerušilo dodávky ropy do Běloruska a Evropy. Konflikt zahrnoval dvě hlavní témata – ceny zemního plynu pro Bělorusko a obchod s ropnými produkty. Roztržka byla urovnána podpisem dvou dohod – první (z 31. prosince 2006) se týká dodávek zemního plynu do roku 2011 a druhá (z 12. ledna 2007) upravuje spolupráci při vývozu surové ropy a ropných produktů. Smlouva týkající se plynu zakotvuje postupný nárůst cen zemního plynu s dosažením evropských tržních cen v roce 2011 a prodej 50% podílu Beltranshazu Gazpromu během čtyřletého období. Tato ustanovení se mohou jevit jako kompromis – Bělorusko bylo donuceno akceptovat ruské požadavky, má však stále několik let na jejich splnění. Obzvláště v prodeji podílu Beltranshazu si Minsk ponechal určitý manévrovací prostor, což pravděpodobně povede k tomu, že se v budoucnu bude vyhýbat plnění smluvních ustanovení, jež jsou pro Bělorusko přirozeně nevýhodná. Dohoda existující konflikt nevyřešila, pouze dočasně urovnala spory o kontrolu běloruského plynárenského sektoru.

Dohoda o ropě zavádí pravidla pro obchod s ropou a ropnými produkty mezi Ruskem a Běloruskem a třetími zeměmi. Obchodní mechanismus, který fungoval do konce roku 2006, favorizoval běloruské ropné společnosti, běloruský rozpočet a ruské ropné korporace. Nová dohoda přináší výhody v prvé řadě ruskému rozpočtu, který obdrží nejvíce zisků z cel uvalených na export ropy a ropných produktů (podle odhadů ruského ministerstva financí získá státní rozpočet navíc každoročně 2,5–3 miliony dolarů). To redukuje ziskovost ropy zpracovávané v běloruských rafinériích a exportu ropných produktů z Běloruska. Výsledkem dohody bude podstatné snížení ruských subvencí běloruské ekonomice.

Obě dohody mohou vyústit ve snížení příjmů běloruského rozpočtu, což omezí schopnost Minsku pokračovat v předchozí ekonomické politice založené na státním intervencionismu a přebujelých a neefektivních sociálních službách. Ruskem uvalená omezení mohou v delším časovém horizontu způsobit částečné otevření běloruského trhu a liberalizaci ekonomické politiky. Nové dohody o energetice mohou mít podle R. Sadowského z polského Centra východních studií také politické konsekvence pro Bělorusko a prezidenta Lukašenku. Možná změna v ekonomické politice Běloruska postihne povahu politického režimu a oslabí dominantní pozici Aljaksandra Lukašenky v něm (Sadowski 2007). Podobný názor zastává i vlivný britský magazín The Economist. Tvrdí, že vyšší ceny učiní běloruský ekonomický model neschopným života. Lukašenka může být schopen chránit domácnosti před plnou zátěží drahého importovaného plynu za tržní ceny, avšak nebude již schopen udělat totéž pro běloruský průmysl. V této kritické chvíli bude jeho plánovaná ekonomika potřebovat rozhodnou reorganizaci a pravděpodobně liberalizaci a zahraniční investice, aby vůbec mohla dále fungovat (The Economist, 25. 7. 2007).

Dohoda v nedohlednu

Ke konci července jel do Moskvy ministr energetiky Aljaksandr Ozerec projednávat s ruským plynovým monopolem Gazprom opožděný dluh v hodnotě 500 milionů dolarů, který je právě následkem lednových dohod. Bělorusko tvrdí, že na zaplacení dluhu nemá prostředky, obzvláště když Rusko pomalu reagovalo na běloruský požadavek o půjčku 1,5 miliardy dolarů. Gazprom se odmítl slitovat a poukazuje na to, že běloruští spotřebitelé platili hotově od začátku roku 120 dolarů za 1000 m3, měly by tedy existovat rezervy na zaplacení dluhu. Dne 1. srpna 2007 navíc pohrozil omezením dodávek úměrně k dlužené částce. Konflikt se provizorně vyřešil, jakmile se běloruské vedení poddalo ruskému ultimátu. Rusko tak jasně dalo najevo, že trvá na novém, „tržně založeném“ modelu energetických vztahů s Běloruskem a stupňuje tlak na Minsk, aby mohlo převzít petrochemické koncerny a chemické závody (Polimir, Belšina, Hrodno Azot) a kontrolovat strategické elementy běloruské ekonomiky. Rovněž se zdá, že Moskva sleduje cíl diskreditovat Minsk a podkopat jeho spolehlivost coby tranzitní země v očích západních partnerů. Záměrem běloruského vedení je odložit privatizaci strategicky významných podniků, jak je to jen možné. Tímto způsobem jednání hodlá Lukašenka přežít do ruských prezidentských voleb v březnu 2008 a doufá v lepší vztahy s novým ruským prezidentem.

Nucení Běloruska k doplacení dluhu je pouze provizorním řešením a vzhledem k tomu, že Minsk čelí narůstání finančních problémů a Rusové se evidentně rozhodli vynutit si nové podmínky spolupráce, lze v blízké budoucnosti očekávat ještě silnější napětí v otázce plateb za dodávky ruského plynu. Vážné problémy mohou vzniknout na konci tohoto roku a začátkem roku příštího, neboť smlouva předpokládá od 1. ledna 2008 prudké navýšení cen. Zástupci Běloruska jsou si jsou vědomi, že pokud povolí ruským investorům ve větším měřítku působit v Bělorusku, ztratí kontrolu nad strategickými sektory ekonomiky. Pokud by se tak stalo, ztratili by i velkou část vlivu na politickou situaci. To je také důvod, proč se rozhodli doplatit dluh z vlastních fondů. Toto rozhodnutí ale zahrnuje snížením měnových rezerv a vytváří riziko, že rovnováha plateb se může porušit. Aby se této hrozbě vyvarovala, udělá běloruská vláda vše pro získání zahraničních půjček. Pokud skutečnost, že Rusko stále více tlačí na Bělorusko s cílem převzít kontrolu nad běloruským petrochemickým a chemickým průmyslem, nepřiměje běloruskou vládu k liberalizaci ekonomiky, mimo jiné vytvářením podmínek zvýhodňujících západní investory, Minsk se vůči Moskvě ocitne v bezvýchodné situaci. Následně bude muset privatizovat podniky a prodat je ruským společnostem za podmínek, které si Moskva nadiktuje. Dokonce ani Lukašenkova očekávání změny ruské politiky po prezidentských volbách nejsou příliš opodstatněná (Kłysiński 2007).

Použité materiály:

Aleksandrov, O.: The Crisis in Russian-Belarusian Relations, Russian analytical digest, No. 15, 20th February 2007.

Ioffe, G.: Buduščeje Belorussiji: optimističeskij vzgljad, Pro et Contra, Moscow Carnegie Center, Mart – apreľ 2007, pp. 94–105.

Kłysiński, K.: New developments in the Belarusian-Russian gas conflict, Analyses, Osródek studiów wschodnich.

Sadowski, R.: Belarus, Osródek studiów wschodnich, Report, January 2007, Warszawa.

The Economist: Preparing for tougher times – Belarus´s president is worried about the future, 25th July, 2007

Mezititulky jsou redakční.

Související článek:

Lukašenkův triumf

Martin Laryš (Martin.Lruskodnes.cz)

Vytisknout článek

 
Sponzor serveru
Sponzor serveru
Tomáš Glanc: Ruská kultura 2000–2008
ilustrační obrázek (autor D. Prigov)
Existuje Putinova kulturní politika? Každý režim vytváří určité prostředí, a to se projevuje i v kultuře. Zároveň na rozdíl od sovětské centralizace a stranických usnesení není tento vliv v současnosti zdaleka tak artikulovaný a přehledný a jeho charakteristika svádí k povrchnostem a zjednodušením. více >>
Dvojnásobný prodej zahraničních značek aut
Nejprodávanější auto v Rusku - Zdroj: www.ford.ru
Prodej automobilů neruských značek stoupl za posledního půl roku o 48 % v porovnání se stejným obdobím v minulém roce. Celkem se od ledna do května 2008 prodalo v RF 855 472 aut. Jak uvedly finanční noviny RBK Daily, jen za květen se zvýšil prodej o 42 % na 200 079 automobilů.  více >>
© ruskodnes.cz - všechna práva vyhrazena  |  kontakt: redakce@ruskodnes.cz