ISSN 1802-4211 - Činnost serveru byla ukončena 3. 9. 2008, server již není aktualizován.
16. 1. 2019 | 20:09:18
Politika
Kultura
Zprávy
Knižní novinky
Speciály
RuskoDnes.cz
Vyhledávání v článcích

Speciál: Americko-ruské vztahy: výzvy pro novou administrativu
V. Putin a G. Bush (Moskva, 20006) - Zdroj: www.kremlin.ru
Rok 1807 bývá považován za začátek diplomatických vztahů mezi oběma zeměmi.(i) Je to rok, kdy bylo Rusku nabídnuto, aby vyslalo svého ministra jako zástupce země do Spojených států. O dva roky později bylo zastoupení obou zemí reciproční a prvním... více >>
 

Galina Siňkinová představuje moskevské experimentální divadlo Teatr.doc

Kultura - 6. 11. 2007 - Nedávno navštívila Prahu moskevská režisérka, herečka a dramatička Galina Siňkinová z experimentálního divadla Teatr.doc, které vzniklo v roce 2002 v Moskvě z iniciativy dramatiků Michaila Ugarova a Jeleny Greminové a zaměřuje se na vše nové v oblasti divadla, především pak na dokumentární divadlo využívající metodu verbatim.

Galina Siňkinová

Galina Siňkinová

Galina Siňkinová v Praze na semináři představila činnost a směřování divadla Teatr.doc, uvedla jeho nejzajímavější projekty a s pomocí videoprojekce pak představila i svůj projekt Zločiny vášně, který byl vytvořen na základě rozhovorů vedených s vězeňkyněmi ženské věznice v Orlově. V druhé části semináře byly promítnuty videozáznamy pořízené v ženské věznici, kde mohli diváci vidět prototypy obou hlavních hrdinek z představení Zločiny vášně V závěru byl v praxi předveden způsob práce metodou verbatim a metodou life game.

Mezi další projekty Galiny Siňkinové patří představení Třeťák Aljoša, hra o první lásce, vytvořená na základě autobiografických vzpomínek Jeleny Isajevové a dále zatím nedokončené představení Babičky a sex. Galina Siňkinová se ve svých projektech zaměřuje na psychologii člověka, na jeho jednání v situacích, kdy se stává závislým na zcela přirozených věcech jako je sex nebo láska. Vedle divadelních projektů točí dokumentární filmy (film Autobiografie dopředu dokumentuje založení divadla Teatr.doc). V současné době pracuje na dokumentárním filmu o vězeňkyni Jekatěrině Kovalovové. Ta napsala ve vězení hru Můj teplý přítel, kterou uvedli v moskevském divadle MCHAT a na základě toho jí byl zkrácen trest o dva roky.

Teatr.doc je divadlo, které dává tvůrčím lidem prostor k psaní, inscenování nových her, experimentování s novými metodami. Jednou z metod, která se v Moskvě ujala, je metoda verbatim, kdy umělec zaznamenává na diktafon vybraného respondenta, který se pak stává postavou jeho hry. Tak získává dokumentární materiál, který slouží jako základ pro dokumentární představení. Metoda byla v Rusku zaměřena nejen na hledání nových témat, ale také měla navést herce k větší přirozenosti v jednání, protože herec přejímá zcela výraz, dikci, chování vybraného člověka, který je prototypem dramatické postavy.

Scéna divadla Teatr.doc - Foto: Tomáš Lipták

Scéna divadla Teatr.doc - Foto: Tomáš Lipták

Jak vzniklo divadlo Teatr.doc?

Michail Ugarov se spřátelil se Stephenem Doldrym z londýnského divadla Royal Court a začali spolu mluvit o možných inovacích v divadle. Stephen vyprávěl o divadelní dokumentaristice v Anglii a je pravda, že se odvolával na Stanislavského a říkal, že tuto metodu vymyslel už Stanislavskij. Doldry pak přijel do Ruska a vedl tam semináře s mladými tvůrčími lidmi, které zaujala myšlenka dokumentárního divadla. Z toho se pak začaly, zpočátku v seminářích a na festivalech, rodit od roku 1999 dokumentární projekty. A v roce 2002 se pro to našel malý sklepní prostor v centru Moskvy.

Jakou bude mít divadlo budoucnost?

Těžko říct, nejsem věštkyně. Ale co můžu říci je to, že dokumentaristika dokáže odrazit nejmenší nuance lidské psychiky, její nevyzpytatelnost. Člověk je velmi důležitý. A také je důležité, že žijeme právě teď a že jsme takoví, jací jsme. My už se nebudeme opakovat. A proto pozorujeme samy sebe i všechny kolem. Je to strašně napínavé zaměstnání (činnost), které rozvíjí duši.

Odkud získává divadlo Teatr.doc peníze?

Žije z různých grantů společenských a kulturních fondů. Peněz je málo. V podstatě je to hlavně entuziasmus, z čeho žije. Ti, co se na divadle podílejí, by byli ochotni platit, jen aby takové divadlo žilo dál.

Jak jste se dostala do ženské věznice? Kde se nachází?

Dostat se do ženské věznice mi pomohla tamní psycholožka Galina Roslovová, která přijela na seminář Teatr.doc s cílem navázat kontakt s možností nějaké spolupráce do budoucna. Věznice se nachází v Orlovské oblasti. Vesnice Šachovo.

Setkala jste se při práci s vězeňkyněmi s nějakými potížemi? Šokovalo vás něco při setkání s nimi?

Bylo to hodně těžké a div jsem se nerozplakala, když jsem tam poprvé přijela a vkročila na území věznice. Viděla jsem oči žen, pro které jsem byla mimořádnou osobou, protože jsem přišla ze svobody. Když jsem viděla jejich oči hladovějící po svobodě, sevřelo se mi srdce. Chovaly se ke mně hrozně hezky, až s dětskou důvěřivostí. Všechny jsem si je stihla zamilovat. Při mém výjimečném postavení režiséra to bylo možné, ale kdybych se do věznice dostala jako vězeňkyně, kdo ví, jak by se to všechno vyvíjelo.

Šok jsem zažila jednou, když mě při mé druhé služební cestě do zóny začali prohledávat a chtěli mi vzít kazety a videomateriály. Někdo se tam s někým špatně dohodl a jeden z ochranky měl pocit, že je nutné to prověřit. Všiml si, že mám diktafon, kameru a šel to ohlásit na bezpečnostní službu. Nejvyšší vedení tam zrovna nebylo. Chudák psycholožka Roslovová nevěděla, co dělat. Bylo zcela jasné, že jestli si kazety někdo poslechne, budou z toho obrovské nepříjemnosti. Protože vězeňkyně mluvily hodně otevřeně. Jedna z nich mi tam líčila zločin, který měla v plánu zrealizovat. Nějak jsme kazety schovaly a vynesly je až další den. Cítila jsem se tehdy jako bezprávná vězeňkyně, bylo mi hrozně nepříjemně a měla jsem strach.

A co naopak bylo velmi přirozené ve styku s vězeňkyněmi?

Jejich touha přátelit se, otevřenost a pozornost. Jsou jako děti. A také jako děti umějí podvádět.

Ruské věznice patří v našich neinformovaných představách k těm nejhorším místům, je skutečnost horší nebo lepší?

Ve věznici, kde jsem byla já, byl pořádek, všechno probíhalo podle řádu jak na pionýrském táboře. Vězeňkyně si tam malují, šijí hadrové hračky, píší básničky, povídky, poslouchají hudbu, pracují. Mají se navzájem rády (téměř všechny jsou lesby). Takže navenek vypadá všechno hrozně mile. Ale já sama si dobře vzpomínám na dobu, kdy jsem jezdila na pionýrské tábory. To byla klec, kde se člověk musel tvářit, že je všechno dobré. Zas tak úplně jednoduché to tam není.

Jak vnímá ruská veřejnost podobné divadelní experimenty? Objevují se nějaké náznaky větší tolerance vůči odsouzeným, gayům a podobně?

Diváci bývají z představení u vytržení. Zločiny vášně se líbí obzvlášť ženám. V hlavách diváků dochází k určitému posunu. To znamená, že mají pocit, že jejich vztah k těmto sociálním skupinám se mění. Ale jestli se opravdu změnil, to závisí až na tom, jak se zachovají ve chvíli, kdy dojde k přímému kontaktu s takovou skupinou.

Nakolik ovlivňují dokumentární postupy divadelní jazyk?

Tyto postupy mají velký význam. Hlavně mají vliv na hereckou práci. Hereckou akci to nutí k větší bezprostřednosti. Protože herec se snaží předvést nějaký výrazný způsob jednání a vyjadřování konkrétního živého člověka. A co se týče dramatiků, ti se na tom učí vytvářet rozdílný jazyk pro různé postavy. Protože většinou mluví všechny postavy jedním jazykem – jazykem autora. Dokumentaristika je teď hodně v módě. Ale má i svůj líc, a to je komerce. To, co dělají někteří lidé, aby se zavděčili divákům. To jsou pak vulgarismy pro vulgarismy, sex pro sex. A tak dále…

Změnily se některé osobní názory po této zkušenosti?

Osobní pohled na život se mění stále, zatím ze mě ještě není mumie. Život je zařízený tak, že se člověk stále má něco učit a moudřet. Učit se a moudřet. Ale to je pro ty, kdo žijí a ne pro ty, co jen tupě čekají na smrt.

Tereza Krčálová (redakceruskodnes.cz)

Vytisknout článek

 
Sponzor serveru
Sponzor serveru
Tomáš Glanc: Ruská kultura 2000–2008
ilustrační obrázek (autor D. Prigov)
Existuje Putinova kulturní politika? Každý režim vytváří určité prostředí, a to se projevuje i v kultuře. Zároveň na rozdíl od sovětské centralizace a stranických usnesení není tento vliv v současnosti zdaleka tak artikulovaný a přehledný a jeho charakteristika svádí k povrchnostem a zjednodušením. více >>
Dvojnásobný prodej zahraničních značek aut
Nejprodávanější auto v Rusku - Zdroj: www.ford.ru
Prodej automobilů neruských značek stoupl za posledního půl roku o 48 % v porovnání se stejným obdobím v minulém roce. Celkem se od ledna do května 2008 prodalo v RF 855 472 aut. Jak uvedly finanční noviny RBK Daily, jen za květen se zvýšil prodej o 42 % na 200 079 automobilů.  více >>
© ruskodnes.cz - všechna práva vyhrazena  |  kontakt: redakce@ruskodnes.cz