Anketa – rusistika a slavistika očima českých rusistů

Titulní strana - 6. 2. 2008 - Položili jsme vedoucím i řadovým pracovníkům českých rusistických/slavistických univerzitních pracovišť otázky týkající se současnosti a budoucnosti rusistiky/slavistiky. Řazení je abecední podle města, kde jednotlivé instituce sídlí, tedy: Brno, Olomouc, Ostrava, Plzeň, Praha.

Danuše Kšicová (FF MU, Brno)

1. Jak hodnotíte stávající situaci v české rusistice (slavistice)?

Je všeobecně známo, že vývoj humanitních oborů ovlivňují politické režimy a mezinárodní situace. Jestliže po druhé světové válce trval v ČSR odklon od němčiny pět let, pak s ruštinou to bylo po změně situace v Evropě údobí třikrát tak dlouhé a dopady jsou zřetelné dodnes, a to nejen u nás. Lze skutečně hovořit o krizi slavistiky, která je v současné době patrná zvláště na Západě. Jestliže ještě v době poměrně nedávné rozhodovaly politické režimy, v dnešní době je to především diktát peněz. Nelze se proto divit, že mladá generace je nutně pragmatická. Pokud jde o lingvistiku, je to nejmarkantnější v anglofonních zemích. Na začátku 90. let se ve vědeckých radách univerzit v USA diskutovalo o tom, zda se mají studenti učit vůbec nějakým cizím jazykům. Pokud ano, pak např. v oblasti Kalifornie byla na prvním místě španělština a japonština. V posledních letech se to projevilo i ve Velké Británii, kde je zřetelný odklon od studia nejen slavistiky, ale např. i germanistiky. Místo klasické filologie se na některých fakultách, jako např. v Bristolu, studuje jen antická kultura atd. V loňském roce jsem se zajímala o situaci na Novém Zélandu. Když jsem se pak dostala do univerzitního kampusu v Christchurchu, pochopila jsem opatrný postoj tamní vedoucí rusistického oddělení. V rozsáhlém areálu, jemuž dominovala moderní budova právnické fakulty, byl celé filologii věnován jeden pavilon, kde převládala především orientalistika. Ruština měla dva kabinety na patře společném s anglistikou. Za studium se zde platí a vedoucí oborů do poslední chvíle před začátkem nového školního roku, který začíná v únoru, nevědí, jakou budou mít finanční dotaci. Přitom právě zde je vzhledem ke geografické poloze země zvaní zahraničních expertů štědře dotováno. Šetří se i jinde. Velké meziuniverzitní přesuny v oblasti filologie probíhaly přede dvěma lety např. v Německu.

Pokud jde o situaci v ČR, pak začlenění ruštiny do širších slavistických ústavů odpovídá do jisté míry letité domácí tradici. Ještě když jsem nastupovala počátkem 50. let na FF BU ke studiu bohemistiky a rusistiky, vítal mne nápis Slovanský seminář, který měl bohatou knihovnu i studovnu, zásobenou základní literaturou oboru, stejně jak tomu bylo na všech stěžejních ústavech fakulty, budovaných od vzniku Masarykovy univerzity r. 1919. Přes všechny politické tlaky byla i v tehdejší době patrná silná tradice oboru, na níž se podílel před válkou vedle Arne Nováka a dalších také Roman Jakobson, který měl i po letech k Brnu velmi silný citový vztah. Právě na tyto kořeny je třeba navazovat i v dnešní době. Náš ústav tak činí systematicky nejen ve výuce, ale i pořádáním mezinárodních konferencí, jejichž výsledky jsou shrnovány do sborníků Litteraria Humanitas, vycházejícího od počátku 90. let.

Je přirozené, že bohemistika je v současné době vyčleněna do samostatných ústavů, ve vědecké oblasti by však neměla tuto izolaci kopírovat. Kuriosní situace je při prezentaci na mezinárodních kongresech slavistů, pořádaných z české iniciativy od r. 1929 (k výročí Dobrovského) s válečnou přetržkou každé čtyři roky, kdy bývá literárněvědná bohemistika zastoupena především zahraničními badateli. I když slovanské literatury přirozeně netvoří jednotu, jak je tomu v oblasti lingvistické, neznamená to, že by se neměly studovat ve vzájemné komparaci – samozřejmě v širším evropském kontextu. Kdysi se u nás věnovala poměrně velká pozornost studiu česko-ruských vztahů, dnes je u nás na rozdíl od Slovenska o tuto problematiku malý zájem. Výjimku tvoří jen translatologie, kde jde o oblast zcela nepominutelnou. Souvisí to pochopitelně s kombinacemi studijních oborů. Kdysi velmi hojně zastupovaná kombinace češtiny s ruštinou je v současné době spíše studována na pedagogických než na filozofických fakultách, kde ekonomický tlak vedl k velmi častému studiu jednooborovému. Studentům se ovšem nabízí možnost studia na dvou fakultách, i když je to z hlediska organizačního dosti náročné, protože dochází často k časovým kolizím.

Nárůst zájmu o studium ruštiny je patrný i mimo obor. Studenti z jiných fakult hojně využívají možnosti studovat ruštinu jako cizí jazyk, již vzhledem k tomu, že je to prozatím zdarma. Kurzy vedou zpravidla interní doktorandi, kteří tak získávají pedagogickou praxi a mají nárok na jisté navýšení svého stipendia.

Na základě poznatků z postgraduálního studia, který právě probíhá na naší fakultě, lze konstatovat, že zájemci o obnovenou výuku ruštiny se potýkají s letitými problémy oboru, který trpí nedostatkem moderních učebnic, které by využívaly i zkušeností s výukou jiných jazyků. Experimentální pokus zapojit do této problematiky studenty v rámci jejich pedagogické propedeutiky ukázal, že by při dnešních elektronických možnostech nemělo být příliš obtížné vytvořit přehledné tabulky paradigmatiky, jež by mohly být umísťovány třeba i na internetu atd. Jako obvykle však všechno naráží na nedostatek financí a času. Po zkušenostech spoluautorky publikací, vzniklých jako výsledek týmové práce (Panorama ruské literatury, Boskovice 1995, Slovník ruských, ukrajinských a běloruských spisovatelů, Praha 2001) mohu konstatovat, že málokdo z členů kolektivu by měl energii pustit se znovu do takových projektů. Všechno se totiž dělalo ve volném čase prakticky zdarma. V době, kdy jsou platy vysokoškolských pedagogů nastaveny tak, že téměř každý, kdo nemá movitého partnera, je nucen vykonávat několik zaměstnání, je to celkem pochopitelné. Přesto nové práce vznikají, protože bez enormního zájmu o obor by nic smysluplného nebylo vytvořeno. Dokladem je nedávno vydaná učebnice Milana Hraly (Ruská moderní literatura 1890–2000, Praha 2007) a Slovník ruské literatury 11.–20. století kolektivu slovenských badatelů v čele s Olgou Kovačičovou (Bratislava 2007), jež byly ovšem podpořeny granty.

2. Jak si představujete budoucnost tohoto oboru?

Otázka byla již částečně zodpovězena výše. Pro oblast východní Evropy i pro většinu území bývalého Sovětského svazu je ruština stále nezbytný komunikát, který je důležitým nositelem vyspělé a neobyčejně inspirativní kultury. Bez její znalosti je velmi obtížné navazovat a udržovat plodné obchodní vztahy. Tím více je to patrné v oblasti pedagogické a vědecké. O významu studia a dalšího rozvíjení tohoto oboru proto není pochyb. Pokládám za absurdní situaci, která se postupem času vyvinula ve sféře středoškolské, kde byla ruština často rušena i na obchodních akademiích, kde se tento jazyk vyučoval i za Rakouska a v době meziválečné. V současné době by to měla být alternativa, nabízená jako možnost druhého či třetího jazyka již na základních, tím více pak na středních školách. Vysoké i střední školy by pak měly ve větší míře využívat možností výměnných či jiných pobytů studentů v Rusku, které v současné době zaostávají za situací při studiu jiných jazyků. Nevím, zda není hlasem volajícího v poušti očekávat nějakou podporu také z ruské strany. V současné době lze hovořit v oblasti vysokoškolské především o zájmu ruských bohemistů, což má pochopitelnou analogii i jinde.

3. Co je podle Vás potřeba ke zlepšení situace?

Využívat intenzivněji grantových podpor pro vytváření moderně napsaných učebnic gramatiky i literatury. Je paradox, že zkoušení z ruské literatury probíhá u nás převážně v ruštině, zatímco většina učebnic a skript vydaných u nás je napsána česky. Ruské učebnice mají zcela jiný charakter, než jaké potřebujeme pro naše studenty, kromě toho nepřihlížejí k českému kontextu, jak to činí např. dobře psané dějiny ruské literatury vydané v posledních letech v Polsku. I ty jsou však psány polsky, nikoli rusky. V tomto směru by byl rovněž prostor pro česko-ruskou spolupráci. Dávat možnost kombinovaného studia ruštiny s jinými filologickými obory včetně češtiny, i s obory nefilologickými, které by umožňovaly vyhovět vzrůstajícímu zájmu o mezidisciplinární studium i bádání, odpovídajícímu modernímu životnímu stylu i směřování vědeckého výzkumu.

Vytisknout článek