ISSN 1802-4211 - Činnost serveru byla ukončena 3. 9. 2008, server již není aktualizován.
22. 5. 2019 | 19:32:13
Politika
Kultura
Zprávy
Knižní novinky
Speciály
RuskoDnes.cz
Vyhledávání v článcích

Speciál: Americko-ruské vztahy: výzvy pro novou administrativu
V. Putin a G. Bush (Moskva, 20006) - Zdroj: www.kremlin.ru
Rok 1807 bývá považován za začátek diplomatických vztahů mezi oběma zeměmi.(i) Je to rok, kdy bylo Rusku nabídnuto, aby vyslalo svého ministra jako zástupce země do Spojených států. O dva roky později bylo zastoupení obou zemí reciproční a prvním... více >>
 Nikita Michalkov jako soudce ve filmu 12

Dvanáct rozhněvaných ruských mužů

Kultura - 25. 2. 2008 - Zatím poslední film Nikity Michalkova 12 se dostal mezi pětici filmů, které jsou nominovány na cenu Americké akademie filmových umění a věd za nejlepší zahraniční film. Doufejme, že ať už snímek v oskarovém klání uspěje nebo ne, dostane se i do české distribuce nebo alespoň na jednu z četných filmových přehlídek (Febiofest, MFF Karlovy Vary, Seminář ruských filmů aj.).

V roce 1957 natočil americký režisér Sidney Lumet (1924) film (původně televizní) Dvanáct rozhněvaných mužů, který se celý odehrává v jedné místnosti, ve které má 12 soudců (jednoho z nich, Evropana s akcentem, hraje Jiří Voskovec) jednomyslně rozhodnout o vině či nevině mladíka obviněného z vraždy svého otce. Případ se zdá jasný, všichni jsou pro verdikt „vinen“, až na jednoho... Ten postupně přesvědčuje ostatní, že celá záležitost není úplně jednoznačná, zpochybňuje jeden „nezpochybnitelný” důkaz za druhým, až se nakonec všech dvanáct porotců shodne na verdiktu „nevinen”.

Nikita Michalkov natočil přesně po padesáti letech remake tohoto filmu (v roce 1997 tak učinil i britský režisér William Friedkin stejnojmenným televizním filmem), ovšem v současných ruských reáliích se současnými ruskými problémy. Dvanáct porotců má jednomyslně rozhodnout o vině či nevině osmnáctiletého čečenského chlapce, který je obviněn z vraždy svého adoptivního otce – důstojníka ruské armády. Na rozdíl od „předlohy” má každý z těchto porotců svůj malý osobní smutný příběh, který určitým způsobem ovlivňuje i jejich přemýšlení o případu. Většina charakterů je převzata od původních postav, jsou však rozvinuty a napasovány na současné Rusko. A tak vedle sebe sedí tzv. nový Rus s typickým ruským nacionalistou a antisemitou, vyléčený alkoholik, židovský stařec, prostý muž z ruského venkova, asimilovaný Čečenec...

Americký film se celý (kromě úvodních a závěrečných exteriérových záběrů) odehrává v jedné místnosti. Michalkov své porotce také izoluje, ovšem zcela v souladu s ruskou realitou s neustálými poruchami a přestavbami všeho a všude jsou zavřeni ve školní tělocvičně. Prostor je najednou mnohem pestřejší: porotci sedí kolem dlouhého stolu mezi tělocvičným nářadím, žíněnkami, šatními skříňkami a pod basketbalovými koši, velkými okny můžeme sledovat pomalu zapadající slunce a ztrácející se paprsky světla. To vše umožňuje zajímavé hrátky s atmosférou, ale i s rekvizitami.

Nikita Michalkov se ovšem neomezil jen na tuto jednu místnost. V krátkých retrospektivách se vracíme i do chlapcova dětství v Čečensku. Jako malý se neustále pohybuje mezi vojáky dvou armád (ruská a „čečenská”), přežije ostřelování, při kterém zahynou oba jeho rodiče, ujímá se ho strýček (důstojník ruské armády a údajná chlapcova oběť), který ho odváží do Moskvy. V krátkých flashbacích sledujeme chlapce i ve vězení.

Nikita Michalkov se nespokojil s původním koncem předlohy. Dobře obeznámen s mafiánskými praktikami mocných závěr ještě trochu zkomplikuje. Přichází s otázkou (a to doslova, protože sám hraje porotce č. 2), co se stane s chlapcem po osvobození. Má se kam vrátit? Neskončí na ulici? Nebude mu lépe ve vězení? Nebude tam více v bezpečí než na svobodě? V rámci filmu jsou tyto otázky jistě na místě, ale pokud bychom je interpretovali obecněji s nějakým přesahem, vyvolávají spíše zděšení. Není od věci, že postava Michalkovova porotce (mimochodem předsedajícího porotce!) má jakousi tajemnou minulost, snad to byl důstojník FSB (nástupkyně KGB). Nabízí se tak metafora o starostlivém moudrém muži, který, pod záminkou bezpečí, vězní mladého nespoutaného hocha, shodou okolností Čečence, protože ten se o sebe není schopen postarat. Moudrý muž, to je přece Vladimir Vladimirovič Putin (bývalý důstojník KGB), nespoutaný hoch, to je celé Čečensko! To bude ve vězení, rozuměj v rámci Ruska, v bezpečí, bude o něj dobře postaráno. A přestože porotci chlapce, i přes varování moudrého předsedy, osvobodí, je to nakonec právě moudrý předseda, kdo se o něj na svobodě stará, kdo ho chrání. Ano, veřejné mínění doma i v zahraničí má plná ústa svobody, ale v důsledku je to báťuška Vladimir Vladimirovič, kdo chrání Čečence, ty jeden nevděčný prozápadní diváku!

Režisér využil předlohy úspěšného amerického filmu k reflexi současného Ruska se všemi jeho nešvary. Kdybychom neznali souvislosti, mohli bychom film vnímat jako výborné drama i jako sociologickou sondu do ruské společnosti, která se vyrovnává s válkou v Čečensku, se ztrátou své suverenity a bolestnou minulostí éry Sovětského svazu. Režisér Michalkov však svým filmem halí Putinův „státní“ režim (viz náš článek Michalkov píše Putinovi) do krásného, resp. spíše líbivého prozápadního šatu, ze kterého však čouhá zdánlivě moudrá a spravedlivá ideologie mocných a oficiální politika současného Ruska. Ve filmu nikde nezazní jasné stanovisko k válce v Čečensku, ba co víc, chlapcův gradující národní tanec ve vězeňské cele může v mnohých evokovat metaforu o nespoutanosti tohoto národa, jenomže tady metafora nekončí. O nespoutanosti národa, o který se musí někdo postarat (ve filmu je to moudrý porotce Michalkov, a v reálu?). A když už jsme u metafor, Nikita Michalkov je bezesporu výborný filmař a herec – obojí dokazuje i v tomto filmu, který se snad nepotřebuje uchylovat k tak doslovným scénám typu „kterak ptáček do tělocvičny vletěl a pak jedním z porotců vypuštěn byl na svobodu”.

Michalkov natočil silné filmové drama ze současnosti (které od něj asi už nikdo nečekal) s výbornými hereckými výkony, o řemeslné stránce ani nemluvě, ta je u jeho filmů samozřejmá, ale... Asi už se těžko bude zbavovat nálepky provládního umělce. A nejsmutnější a nebezpečnější na tom je fakt, že provládního umělce velmi talentovaného!

Vedle nominace na Oskara (na vyhlášení si musíme ještě počkat) a pěti proměněných nominací na jeho ruskou obdobu Zlatého orla (v kategoriích nejlepší film, režie, mužský herecký výkon – cena byla udělena všem dvanácti porotcům/hercům, střih, hudba) film získal i speciálního Zlatého lva na 64. mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách.

V současnosti dokončuje režisér pokračování svého úspěšného oskarového filmu Unaveni sluncem (1994). Premiéra je ohlášena na tento rok.

12 (Rusko, 2007, 159 min.)

Režie: Nikita Michalkov,

scénář: Nikita Michalkov, Vladimir Mojsejenko, Alexandr Novotockij,

kamera: Vladislav Opeljanc,

hudba: Eduard Artěmjev,

střih: Andrej Zajcev, Enzo Meniconi,

hrají: Sergej Makoveckij, Nikita Michalkov, Sergej Garmaš, Valentin Gaft, Alexej Petrenko, Jurij Stojanov, Sergej Gazarov, Michail Jefremov, Alexej Gorbunov, Sergej Arcibašev, Viktor Veržbickij, Roman Maďanov (12 porotců), Apti Magamajev (chlapec).

Autorka je filmová režisérka.

Marta Nováková (Marta.Nruskodnes.cz)

Vytisknout článek

Komentáře čtenářů


ad 12
Autor: Petr Gajdošík   Vloženo: 4. 3. 2008 | 16:33:25
Že je Michalkov zručný řemeslník, to dokázal už dříve. Vybírá si často i vynikající spolupracovníky, herce... Ale řemeslně dobře je dnes natočené kde co. A Michalkovových 12 je podle mne průšvih, x-tý důkaz toho, že dobré řemeslo ještě film neudělá. Možná kdyby se držel schématu a mezí divadelní hry resp. filmu, které mu byly předlohou. Jenže to by se to nesmělo odehrávat v Rusku, protože kdyby to Reginald Rose psal pro ruské podmínky, tak by napsal určitě něco jiného, jen ne pohádku o síle ruské demokracie, která i přes občasná klopítnutí směle spěje ke světlým zítřkům. Zkrátka z toho filmu mám dojem, že Michalkov patří k těm Rusům, kteří jsou opojení reformami a domnívají se, že Rusko už dospělo k demokracii...
Re: ad 12
Autor: neNOWAK   Vloženo: 5. 3. 2008 | 13:31:56
Ja osobne myslim, ze Michalkov se definitivne odstreli pokracovanim sveho filmu Unaveni sluncem. To pujde urcite v duchu jeho Lazebnika 12-cti. No ale treba prekvapi. Je fakt, ze Michalkov umi donutit vzdycky herce k dobrym vykonum. Jenze sam si pak sedne na kone a pritrouble se usmiva (Jako v Lazebnikovi Sibir.) nebo ve filmu 12. Nejlepe mu jdou role, kde nemusi "nic" hrat - treba Unaveni sluncem...
Pár připomínek
Autor: neNOWAK   Vloženo: 26. 2. 2008 | 23:27:45
Odkud autorka bere, že Michalkov je "obeznámen s mafiánskými praktikami mocných "? Odkud je ona obeznámena s tím, s čím je údajně obeznámen Michalkov?
Dále není vůbec zřejmé, proč je "spoutaný" chlapec synonymem Čečenska?! Tato země není v žádném vězení, nýbrž je součástí Ruska, stejně jako byla součástí SSSR a ještě předtím podmaněná carskými vojáky. Putin, na kterého se odvoláváte Čečensko nijak nevězní a mimochodem, když neuspěl on ani Jelcin, nechal v něm vládnout vlastní lid, rozuměj Kadyrov. Absolutně není zřejmé odkud se bere logika toho, že Čečnu chrání Putin. Před kým? Jistě, předseda poroty je důležitý, vševědoucí agent, ale vůbec nejde o Čečnu, tam se paralely hledají těžko, jde o metaforu prozíravého způsobu řízení celého Ruska. Agent-Michalkov umí komunikovat čečensky (možná umí i německy), je zběhlý v právu (možná ho studoval v Leningradě), umí bojovat (možná džudo) a kdo ví, třeba i lyžuje....
A kde je podle Vás ve filmu onen líbivý prozápadní šat? Je to přesně naopak, je to opozice proti Západu, proti jeho tržní logice. Všichni porotci se ve filmu zpovídají, jsou nám na první pohled nesympatičtí, ale ukazuje se, že mají duši, širokou ruskou duši. To není líbivý prozápadní šat, to je návod pro Západ, jak číst ve složité spleti ruských problémů. Proto Michalkov vehementně odmítá čečenské poselství filmu. Ten film o tom není, proto v něm budete marně hledat "jednoznačné stanovisko".
A to, že je Michalkov provládní umělec - to je jeho osobní volba a tíha rodinné tradice. I když je jistě dobrý režisér, nezahrál dobře snad jedinou roli. Je hercem jedné role - sympatického, silného a obdivuhodného ruského muže, což lze chápat jako jeho limit a neschopnost zahrát cokoli jiného. V pokračování filmu Unaveni sluncem se ale jistě ničeho jiného než vyjmenovaných atributů jeho hrdiny nedočkáme. I když po jedničce se na film samozřejmě všichni těšíme, už jen kvůli jeho pojetí stalinských represí.



I v původním filmu
Autor: V.Novák   Vloženo: 26. 2. 2008 | 16:48:00
má každý porotce "svůj malý příběh", který ho ovlivňuje. Jenom se dostává navenek až v hodně vypjaté chvíli - např. pán, který je přesvědčen, (a nejspíš už před procesem byl), že to ten kluk udělal, protože "tihle to prostě dělají" nebo poslední porotce, který změní názor z vinen - ten má za sebou zklamání z vlastní rodiny. Nejspíš strašné, jak z něj doslova vyhřezne, ovšem až po dlouhé době. A to tak, že se sám sebe lekne a zjistí, že soudil někoho úplně jiného než je obžalovaný...

Nevím, jestli se zrovna tentio film dostane do české distribuce. Pochybuji. Podle toho, co je nám umožněno vidět, se v Rusku žádné filmy netočí. Cenzura je mnohem ostřejší než před 20 lety na americké filmy.
Re: I v původním filmu
Autor: Marta Nováková   Vloženo: 27. 2. 2008 | 15:28:59
V původním filmu má "svůj malý příběh" právě jen pán, kterého zmiňujete. U ostatních je samozřejmě ten jejich nastíněn (např. postava, kterou hraje Jiří Voskovec je evidentně emigrant z Evropy, zřejmě z nějaké původně zámožné a vzdělané rodiny), ale nejde se do hloubky. Kdežto u Michalkova má opravdu každý porotce svůj zajímavý příběh a vzhledem k tomu, že se jedná o muže středního věku, odráží se v něm nedávná historie Sovětského svazu/Ruska.
Věřím, že film uvidíme alespoň v rámci Febia nebo v Karlových Varech.
V Rusku se filmy točí. A převážně mladí režiséři natáčejí dobré a zajímavé filmy (Chlebnikov, Popogrebskij, Vyrypajev), ale bohužel, jejich tzv. komerční potenciál je téměř nulový, takže žádný český distributor se je neodváží koupit. Velký boom zažívají také tzv. blockbustery, které se zcela vyrovnají těm americkým.
doplnění článku
Autor: Marta Nováková   Vloženo: 25. 2. 2008 | 12:48:21
Po dnešní noci už víme, že Michalkov Oscara za nejlepší cizojazyčný film nezískal. Soška putuje do Rakouska za film Ďáblova dílna, který byl natočen podle stejnojmenné knihy vzpomínek Čechoslováka Adolfa Burgera (snímek proběhl i českou distribucí a v současné době vychází na DVD).
 
Sponzor serveru
Sponzor serveru
Tomáš Glanc: Ruská kultura 2000–2008
ilustrační obrázek (autor D. Prigov)
Existuje Putinova kulturní politika? Každý režim vytváří určité prostředí, a to se projevuje i v kultuře. Zároveň na rozdíl od sovětské centralizace a stranických usnesení není tento vliv v současnosti zdaleka tak artikulovaný a přehledný a jeho charakteristika svádí k povrchnostem a zjednodušením. více >>
Dvojnásobný prodej zahraničních značek aut
Nejprodávanější auto v Rusku - Zdroj: www.ford.ru
Prodej automobilů neruských značek stoupl za posledního půl roku o 48 % v porovnání se stejným obdobím v minulém roce. Celkem se od ledna do května 2008 prodalo v RF 855 472 aut. Jak uvedly finanční noviny RBK Daily, jen za květen se zvýšil prodej o 42 % na 200 079 automobilů.  více >>
© ruskodnes.cz - všechna práva vyhrazena  |  kontakt: redakce@ruskodnes.cz