ISSN 1802-4211 - Činnost serveru byla ukončena 3. 9. 2008, server již není aktualizován.
6. 4. 2020 | 16:21:27
Politika
Kultura
Zprávy
Knižní novinky
Speciály
RuskoDnes.cz
Vyhledávání v článcích

Speciál: Americko-ruské vztahy: výzvy pro novou administrativu
V. Putin a G. Bush (Moskva, 20006) - Zdroj: www.kremlin.ru
Rok 1807 bývá považován za začátek diplomatických vztahů mezi oběma zeměmi.(i) Je to rok, kdy bylo Rusku nabídnuto, aby vyslalo svého ministra jako zástupce země do Spojených států. O dva roky později bylo zastoupení obou zemí reciproční a prvním... více >>
 

SPECIÁL: Ruské filmy v Karlových Varech – rozhovor s programovou ředitelkou MFF Karlovy Vary Juliettou Zacharovou

Kultura - 26. 6. 2007 - Na letošním 42. ročníku Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech (29. 6.–7. 7. 2007) bude k vidění osm současných ruských filmů. Nejen o nich si povídala Marta Nováková s programovou ředitelkou festivalu Juliettou Zacharovou.

Současná a bývalá programová ředitelka MFFKV - Zdroj: www.kviff.com

Současná a bývalá programová ředitelka MFFKV - Zdroj: www.kviff.com

Nejprve si pojďme říci obecně, jak vybíráte ruské filmy, jakými kritérii se řídíte, kde ty filmy hledáte atd.

Karlovarský festival má přece jen dlouholetou tradici, letos proběhne už 42. ročník, a za tu dobu si vydobyl ve filmovém světě určitou pozici. Patří do prestižní skupiny festivalů, kterým se dříve říkalo „áčkové festivaly“ neboli festivaly „kategorie A“ (dnes se toto označení už nepoužívá, ale do této skupiny patří například MFF v Cannes, Berlíně, Benátkách či Tokiu), a můžeme směle prohlásit, že je to nejvýznamnější mezinárodní filmový festival této kategorie ve střední a východní Evropě. S tím souvisí i fakt, že se nám produkce (nejen ty, které zastupují ruské filmy) samy ozývají a samy nám nabízejí své filmy, tvůrci se k nám rádi vracejí se svými novými počiny, což je třeba případ dokumentaristy Sergeje Loznici, který do Varů na festival jezdí téměř každý rok.

Další cesta, jak se orientovat nejen v současné ruské kinematografii, je samozřejmě objíždění všech významných světových festivalů. V sekci Horizonty se snažíme uvádět vítězné filmy z těch nejprestižnějších festivalů – z Cannes, Berlína, Benátek, Rotterdamu, ale nejen mezi oceněnými filmy můžete najít velmi zajímavé snímky. A v neposlední řadě spolupracujeme se specialisty na ruskou kinematografii (např. s Galinou Kopaněvovou nebo Tomášem Hálou, pozn. autorky), kteří nás zásobují svými typy.

Podívejme se na letošní ruské filmy. Můžeš je nějak okomentovat? Začněme hlavní soutěží, ve které se představí film Alexeje Popogrebského Prosté věci.

Nejprve bych chtěla zdůraznit, že v hlavní soutěži uvádíme filmy ve světové nebo mezinárodní premiéře, to znamená, že je to jejich první uvedení vůbec nebo první uvedení v zahraničí. To je podmínka všech větších festivalů, mít exluzivní právo, ukázat ten film jako první. S tím souvisí i festivalová politika producentů. Například my letos v sekci český film neuvádíme ani Roming ani Pusinky, protože producenti těchto filmů je chtějí uplatnit v soutěži na jiných mezinárodních festivalech, které mají stejnou podmínku – premiérové uvedení.

Ale abych se vrátila k Alexeji Popogrebskému. Svůj celovečerní debut natočil společně s Borisem Chlebnikovem, jehož film Volný styl uvádíme v soutěžní sekci Na východ od Západu, jmenoval se Koktěbel a oba tehdy moc stáli o uvedení filmu právě v Karlových Varech. Nám se film velmi líbil, hned jsme po něm skočili a zařadili ho do hlavní soutěže, ale pak nám kluci napsali velice hezký dopis, ve kterém se omlouvali, že bohužel musejí uvést film na moskevském filmovém festivalu, protože člověk, který jim s ním výrazně pomohl, pracuje pro tento festival a oni se mu cítí zavázáni atd. My jsme to akceptovali a uvedli jsme ho alespoň v soutěžní sekci Na východ od Západu a ten film vyhrál. Mimochodem i v Moskvě tenkrát získal cenu Stříbrného svatého Georgije. No a v letošním roce uvádíme v hlavní soutěži Alexejův první samostatný film Prosté věci a v soutěžní sekci Na východ od Západu zase Borisův první samostatný film Volný styl.

Výborně, to jsme se nenápadně přehouply z hlavní soutěže do rovněž soutěžní sekce Na východ od Západu, ve které kromě zmíněného Volného stylu uvedete ještě jeden ruský film.

Je to film režiséra Arkadije Jachnise Děs, který je stále s tebou. Film uvádíme v mezinárodní premiéře a víc ti říkat nebudu, abych tě nějak neovlivnila, protože jsi v porotě právě této sekce a bylo by dobré, abys film viděla nezatížena nějakými kuloárovými historkami.

To tě samozřejmě velmi šlechtí. Takže pojďme dál. Už ses zmínila o tom, že v sekci Horizonty uvádíte filmy, které měly úspěch na jiných festivalech. A je potěšující, že mezi nimi najdeme dva ruské filmy.

.

Ano, v této sekci uvádíme tzv. festivalové hity. Tak třeba filmový debut divadelníka Ivana Vyrypajeva Euforie byl oceněn na ruském filmovém festivalu Kinotaurus v Soči, získal Zlaté lvíče nezávislé mladé poroty v Benátkách, na MFF Molodisť v Kyjevě cenu za nejlepší film a cenu FIPRESCI. Získal i Grand Prix na MFF ve Varšavě, cenu Nika za objev roku a cenu Bílý slon za nejlepší debut roku, kterou mu udělilo Sdružení ruské filmové kritiky. (Recenzi tohoto filmu si můžete přečíst zde, pozn. autorky.)

Uvádíme také zatím poslední film Pavla Lungina Ostrov. Tento film získal v Rusku šest národních cen Zlatý orel a pět prestižních cen Nika, což je obdoba našeho Českého lva.



Netrpělivě se čekalo na druhý film režiséra Andreje Zvjaginceva, který v roce 2003 prorazil se svým filmem Návrat. (Připomínám, že film běžel v České televizi, ale i v kinech v rámci Projektu 100.)

Zvjagincevův druhý film se jmenuje Vyhoštění a musím upozornit, že je ještě hutnější a různými symboly zahlcenější než jeho debut. Premiéru měl na letošním festivalu v Cannes a v hlavní roli uvidíme opět vynikajícího Konstantina Lavroněnka (představitel otce ve filmu Návrat, pozn. autorky).

Zmínila ses o Sergeji Loznicovi. Já si pamatuji na jeho absolventský film na VGIKu Segodňa my postrojim dom z roku 1996, který byl v té době hitem studentských filmových festivalů.

Jak už jsem říkala, Sergej je jedním z těch filmařů, kteří se k nám rádi vracejí s každým svým novým filmem. Letos uvedeme v soutěžní sekci dokumentárních filmů jeho Artěl – čtyři muži bojují s přírodou na zamrzlé ruské pláni. I z tohoto filmu ční Loznicův typický rukopis čili dlouhé záběry přerušované zatmívačkami, vytříbené kompozice a černobílý materiál. Vloni jsme dávali jeho střihový dokument Blokáda, film o leningradské blokádě, ve kterém režisér použil autentický archivní materiál natočený válečnými zpravodaji, tématicky ho sestříhal a hlavně zajímavě ozvučil, resp. jenom naruchoval. (Tento film uváděla letos v zimě Česká televize, pozn. autorky). V roce 2004 jsme uvedli v sekci Na východ od Západu jeho další dokumentární film Krajina a za svůj krátkometrážní film Portrét získal v roce 2002 zvláštní uznání poroty.

Když to tedy sečtu, diváci mohou letos ve Varech vidět šest hraných celovečerních ruských filmů a jeden film dokumentární. To je slušné číslo a hlavně jde asi opravdu o výběr z toho nejzajímavějšího, co se v Rusku v loňském roce natočilo. Samozřejmě se nebavíme o velkých blockbusterech à la Hollywood, i když i ty mají ve Varech své zastoupení.

Ano, málem jsme zapomněly na pokračování Noční hlídky režiséra Timura Bekmambetova Denní hlídka, natočené podle fantasy trilogie Sergeje Lukjaněnka. Tento snímek uvádíme v divácky oblíbené sekci Půlnoční filmy.

Poslední otázka. Dají se vysledovat v ruské kinematografii nějaké trendy? Kam směřuje ruský film?

To je celkem složitá otázka, ale myslím si, že jakýsi sjednocující element přece jen existuje. A to může divák vysledovat i sám, zhlédne-li některé ze snímků, které letos uvádíme. Mám pocit, že si ruští filmaři to problematické období po rozpadu Sovětského svazu už vyřešili v devadesátých letech. Stále se samozřejmě objevují filmy s válečnou tematikou, ať už se jedná o druhou světovou válku (resp. velkou vlasteneckou) nebo o válku v Čečensku (vloni jsme měli v hlavní soutěži film Transit Alexandra Rogožkina a předloni v sekci Na východ od Západu Zajatce mlhy mladého debutanta Arťoma Antonova). Ale mladí filmaři tíhnou spíše k obecnějším tématům, řekla bych až k archetypálním, a s tím souvisí také časté zasazení těchto filmů do tzv. bezčasí anebo skutečnost, že v nich místo a čas nehrají příliš velkou roli. Ty filmy jsou často zatížené nejrůznější symbolikou, ale díky neotřelému zpracovaní, které se soustředí mnohem více na hledajícího hrdinu či hrdiny než na atraktivnost příběhu, nějakým způsobem dokáží diváky na celém světě zaujmout. V neposlední řadě jsou ty filmy zajímavé také z formálního hlediska, ať už vytříbenou filmovou řečí, například filmy Zvjaginceva, nebo naopak novátorskými postupy, například film Euforie Ivana Vyrypajeva.

Děkuji za rozhovor a ať se letošní Vary zase povedou!

Marta Nováková (Marta.Nruskodnes.cz)

Vytisknout článek

 
Sponzor serveru
Sponzor serveru
Tomáš Glanc: Ruská kultura 2000–2008
ilustrační obrázek (autor D. Prigov)
Existuje Putinova kulturní politika? Každý režim vytváří určité prostředí, a to se projevuje i v kultuře. Zároveň na rozdíl od sovětské centralizace a stranických usnesení není tento vliv v současnosti zdaleka tak artikulovaný a přehledný a jeho charakteristika svádí k povrchnostem a zjednodušením. více >>
Dvojnásobný prodej zahraničních značek aut
Nejprodávanější auto v Rusku - Zdroj: www.ford.ru
Prodej automobilů neruských značek stoupl za posledního půl roku o 48 % v porovnání se stejným obdobím v minulém roce. Celkem se od ledna do května 2008 prodalo v RF 855 472 aut. Jak uvedly finanční noviny RBK Daily, jen za květen se zvýšil prodej o 42 % na 200 079 automobilů.  více >>
© ruskodnes.cz - všechna práva vyhrazena  |  kontakt: redakce@ruskodnes.cz